Název magnetismus pochází od jména starořeckého města Magnesia. Toto město se nachází na východě Řecka na poloostrově Thesálie. Okolí tohoto města bylo bohaté na železitou rudu zvanou magnetit nebo také magnetovec.
Staří Řekové si při těžbě železné rudy všimli, že pokud je hornina magnetovec přiložena k železu či k železným pilinám, tak dochází k vzájemnému přitahování.
Nezávisle na Řecích vlastnosti magnetovce v podobě magnetické střelky a magnetického kompasu objevili i Číňané. Magnetovec podlouhlého tvaru (obdoba dnešní magnetické střelky) po zavěšení se staví vůči zemskému povrchu do určitého směru. Jeden konec magnetovce ukazuje sever a druhý jih.
Ve středověku byly používány magnetovce jen jako přirozené magnety. Teprve britský vědec Gilbert vymyslel první „umělý“ magnet. Ten vytvořil tak, že na železnou tyč nanesl prášek z magnetovce. Teprve v roce 1821 dánský fyzik Hans Christian Oersted provedl pokus a dokázal spojitost mezi magnetismem elektrickým proudem. Tyto pokusy odstartovaly velký vzestup vědní disciplíny elektrodynamiky.
Do té doby byl znám pouze jeden typ magnetismus, který byl tvořen mezi železem a magnetovcem.
V našich končinách se magnetovec těžil hlavně v Malešově, v Přísečnici Krušných Horách a na západní Moravě u obce Rešice. V současnosti jsou tyto doly již zavřené.
