Magnetické upínače se vyrábějí jak univerzální, tak specializované pro nějakou zvláštní aplikaci. Mohou nabývat různorodých podob a tvarů. Nejpřirozenějším hlediskem pro dělení je však princip jejich samotného způsobu fungování. Existují tři velké „rodiny“ upínačů
Permanentní magnetické upínače
Základem těchto upínačů jsou neodymiové permanentní magnety, které jsou mnohem silnější než feritové magnety, kterými si připínáme vzkazy na ledničku. Jak je ale potom možné, že zařízení dokáže ocel upnout a zase pustit? Odpověď je prostá – uvnitř upínače jsou magnety uspořádány ve více řadách. Jejichž vzájemná poloha se dá měnit, obvykle prostým posunutím páky. Podle toho v jaké pozici magnety jsou, dojde k aktivaci či deaktivaci upínače.
Upínače s permanentními magnety jsou bezúdržbové, jednoduché a levné. Nepotřebují žádný vnější zdroj energie a snadno se přenášejí, proto se hodí tam, kde je potřeba jejich mobilita. Jejich další výhodou je, že se na rozdíl od elektromagnetů při používání nezahřívají. Žádné teplo se z nich tedy nepřenáší na obráběné díly a nehrozí nepřesnosti kvůli deformaci teplem. Tyto upínače najdou uplatnění především v menších provozech, nástrojárnách, kovovýrobách s velkým podílem kusové výroby. Nejsou příliš vhodné ve výrobě s velkým podílem automatizace.
Elektromagnetické upínače
Pro popsání principu fungování těchto upínačů je třeba zavzpomínat na školních hodin fyziky. Magnetické pole se vytváří kolem cívky (pro zvýšení účinnosti většinou doplněné vodivým jádrem), pokud jí prochází stejnosměrný elektrický proud. Elektromagnety jsou velmi spolehlivé, když do nich pustíme proud, tak vytvoří obrovské magnetické pole. Díky této skutečnosti mají tyto upínače výborné výsledky při upínání nerovných dílců. Jakmile je od zdroje odpojíme, magnetické pole se ztratí.
Díky tomu se dají upínače založené na tomto principu zařazovat do automatizovaných provozů řízených počítačem. Elektromagnety mohou mít obrovskou sílu, záleží jen na jejich konstrukci a intenzitě proudu. Jeho průtok lze plynule regulovat, a tím upínací sílu magnetu zvyšovat či snižovat. Použití je skutečně velmi široké.
Ve spojení s důmyslnými kontrolními jednotkami jsou elektromagnety všestrannými pomocníky v mnoha průmyslových odvětvích. Mají však vyšší spotřebu, a kvůli bezpečnosti musejí v některých případech mít také záložní zdroj. Nehodí se tam, kde je při obrábění potřeba nejvyšší možné přesnosti. Cívky elektromagnetu vytvářejí teplo, které může obráběný kus deformovat.
Elektropermanentní upínače
Tyto upínače spojují výhody obou výše zmíněných typů. Je to vykoupené především vyšší pořizovací cenou. Konstrukce upínače obsahuje feromagnetický materiál, který se působením krátkého elektrického impulzu zmagnetuje. Proto se upínače chovají jako permanentní magnety, dokud jej další elektrický impulz zase neodmagnetuje. Spotřeba elektrické energie je oproti elektromagnetům zanedbatelná.
Elektromagnety potřebují k fungování stálý průchod proudu cívkou. Zde je proud potřeba jen pro aktivaci či deaktivaci. Elektropermanentní upínače se dají vyrábět v libovolných velikostech, jsou spolehlivé, úsporné, a přitom dostatečně silné i pro „nejtěžší“ frézovací aplikace. Teplo se v nich nevytváří. Jsou tak ještě o něco univerzálnější, než elektromagnety.
Je tu jen jedna nevýhoda mimo vyšší ceny. Magnetické pole nad elektropermanentním upínačem je nižší, proto si tyto magnetické systémy s nerovnými díly neporadí tak dobře jako elektromagnety.
